• Novinky
• Akce
• Nejprodávanější
• Vybrali jsme pro vás

Každý z nás si svůj domov touží upravit dle svých potřeb, svých možností a snů. Dnes, tak, jak i v dávných dobách, člověk přirozené tíhne k zvelebení prostoru ve kterém se denně zdržuje. Každá doba lidských dnů má svá specifika. Zahloubením se do histórie objevíme téměř vždy něco, co právě nás oslovuje nejvíce, nabízí nám souznění s danou dobou a často stačí malý střípek, věta, obrázek... a my vplujeme do časů svých předků. Pozn. Zobrazené produkty jsou v majetku spolku. Prodej vybraných výrobků dle Komisní smlouvy, nebo Autorske, probíhá na eshopech: fler.cz i jinde

Náš záměr "Oživená histórie - od  semínka k ubrusu" spatřuje možnost oživit v dnešních dnech staré tkalcovske řemeslo. To ale znamená najít si prostor, dle naši dedukce starou, třeba již částečně zbořenou tvrz/tyn s větším pozemkem pro obnovení soběstačnosti dvorce dle minulých stylů života. Tyn obklopený dostatečně velkým pozemkem, který dokáže zabezpečit vše potřebné pro jednoduchý život. 

Osev lnu je aktuálně možný na jedno místo po šesti až sedmi letech, jelikož je len citlivý na své vlastní kořenové výměšky a unavenou půdu. Nicméně len je vynikající přerušovač, tedy předplodina pro obiloviny. Lněné plátno známé z egyptských zápisu, rovněž odtud jsou nám známý egyptské obilnice. Zůstává konstatovat, že již starověký Egypt znal pěstební postupy pro osívání půdy. Proto je pro nás podstatné najít prostor se starobylým tynem a dostatkem půdy. Opravovat postupně starobylou stavbu, osít len, sledovat jeho růst, naučit se správný, starobylý postup zpracování lnu, vláken, tkaní a dekorace plátna jak užitkového, tak plátna pro oděv. Náš záměr též zahrnuje sbírku starých artefaktů, vytváření nových produktů hlavně na workshopech a jejich následný prodej. Workshopy i prodejne výstavy umělců a řemeslníků, starobylé znalosti gastronomie určitého období. To, i mnoho dalších činnosti z těch dávných dob o kterých dnešní generace tuší jen velice málo, potřebujeme vnést do jednoho dvorce. Proč? Je to jednoduché.  Protože tak žili naši předci. Udržet znalosti starobylého života, je tradiční hodnota, kterou předáváme dál jako štafetu novým generacím. 

Co potřebujeme vyvíjet souběžně s naplňováním sbírky? Zkráceně: - Předběžné stanovení plánu a zahájení crawdfundingu, oslovení sponzorů i spolupráce s podobně zaměřenými osobnostmi jak ze sféry umělecké, tak řemeslné, je cesta naplňování záměru. Společně s jednoduchou prezentaci na internetu.

Prastará kronika česká není jen kronikou jednotlivých události. Je to kronika krajiny a pamětí. Pověsti a mýty nevznikly proto, aby přesně zaznamenaly minulost. Vznikly proto, aby minulost nezmizela. Mýty nejsou v podobě doslovného příběhu, ale jako paměť krajiny, doby, vzpomínka na hrdiny, předávaná ústně po nesčetné generace a postupně přetvářená podle potřeb každé doby. Mýty jsou vzor, co se časem stáva zákonem.

Dřív než lidi psali do kamene, psali do lidské paměti. Kámen uchová stopu tisíce let. Slovo může uchovat mnohá tisíciletí, dokud je má kdo vyprávět.

Když společnost nemá písmo, nemůže si pamatovat desetitisíce podrobností. Musí vytvořit příběhy, které nesou mnoho významů najednou.

Jedna věta může obsahovat pravidlo života.

Jedna postava může představovat celé období.

Jedna svatba může znamenat spojení dvou kultur.

Jeden rod může představovat stovky generací.

Právě tak fungují mýty. Vypráví nejdůležitější události které se stali skrze tisíciletí v jednom příběhu. Tak starejší vyprávi kroniku českou. Prastaré místo podél řeky.

Tak Praha se jeví jako místo přechodu

• práh domu,
• práh dospělosti,
• práh nové doby,
• práh lidských dějin.

Praha není jen město. Je místem, kde se podle tradice stále znovu překračuje práh. Zanikne a znova povstane. Obnova, pravě tak jako doba. Jeden cyklus končí a druhý začína.

Manželství Libuše a Przemysel je na pozadí zapsána doba: spojení dvou kultur, dvou pozitiv: Libuše jako láska, optimismus, keltská žena, vladyka, možná druid, Przemysel  jako síla, mysl, ten co osíva zemi, slovan/venet, ten co přichází a nese spojení.  Tak Čech, Krok, Kazi aTéta, jsou síce významné lidské postavy, které lidem přinesly všeobecně používané dobro, nicméně v pozadí nesou dávne, pradávne doby.

Toto je síla mýtu. Hrdina a jeho doba, která se časem stáva vzorem, tradici, zákonem. Prastará skutečnost, kterou si adoptujeme do svých dnů, dál s námi nese paměť prastaré doby lidstva. Pečetný vosk, do kterého vkládáme kus svého symbolu.  Tak proutěná mošna na zádech, naplněná slámou, či obilím a prosté boty toho, co obděláva zemi, mluví o člověku značné síly, uvyklému tvrdé práce, člověku pevného rozumu a obsáhlých znalostí přírody a jejích zákonů, člověku co si vlastní mysli a rukama, jen co překročí práh dospělosti, vytváří práh domu, aby založil práh nové doby, jako pokračovatel rodu, a přenese se tak přes pomyslný práh do toku lidských dějin. Ten, co nesouce pradávné znalosti svého rodu, vzcházejíci z tvrdé práce na poli a péče o přírodu i svůj rod, spojí dvě kultury a jeho sémě bude žít dál a nést v tomto odkazu dějiny lidstva tak jak je vyprávěli po celá tisíciletí jeho předci svým potomkům. A každá nová generace bude svým potomkům vyprávět skrze mýty, prastarou kroniku lidského rodu. A pradávny počátek je tak, jakoby se stal jen před nejakou chvíli, protože my jsme součastí jejích dnů. Neseme jejich touhy, znalosti, právo i povinnost. Neseme hrdost jejich dnů a vlastní naději být řekou, plynouci nekonečnem času. Toto a mnohem více, je síla zapsaná do mýtu. Úcta a čest prokazována předkům a hrdost být součásti jejich života, jenž přes nás plyne dál do věčnosti.