Hradiště Kozinec/Šance

Hradiště Hostivař (Kozinec/Šance )je zcela unikátní archeologická lokalita. Hradiště se rozkládalo  na ploše téměř 7 ha (hektaru), na strmém ostrohu, který ze tří stran obtékal potok Botič. Podle archeologických výzkumů představuje jediné známe hradiště ze starší doby železné (pozdni halštát a časný latén) na území Prahy.  Právě v tomto období (kolem roku 500 př.n.l. ) se zde formovala kultura, která plynule přerostla v keltskou civilizaci.

Denní život v keltských osadách byl spjat s rytmem přírody. Rodové celky, zákony komunity, životní styl, příroda a její dary. Úcta a ochrana zdroje života.  Podstata standardu života člověka spočívala v jeho zručnosti, schopnosti přijmout informace, spracovat je, a pojmout do svých dnů.  

Obživa ze zemědělství byla podmíněná porozumění přírodním cyklům a denně vynaložené práci jednak na poli, v lese, v domácnosti. O keltech víme, že byli zruční řemeslníci i zemědělci. Ťěžká práce na poli byla rozdělená mezi muže, též  práce na stavbě domů byla práce mužů, nebo zpracování kovů/kovářství, ženy se starali o domácnost, děti, tkali plátno, šili, vařili. 

Bydlení je buď v polozemnicích, někdy v nadzemních domech uchycených na kůlech zapuštěných do země (hlavně u jezer, vodních ploch). 

Hostivařské nálezy: Archeologové přímo v Hostivaři objevili kostrové hroby z této doby. Našly se v nich luxusní předměty prokazující vysokou řemeslnou zručnost: bronzové nánožníky, prsteny, železné spony, (pravěke spínaci špendlíky) a náramky ze švartny/černé sapropelitové horniny) Celé hradiště zaniklo obrovským požárem. Žár byl tak silný, že hradba z kamene, hliny a dřeva se roztavila v jednolitou strusku, která tam je do dnešních dnů.

Keltské svatky: 1.- Samhain/1.listopad, začátek keltského roku,  2.- Imbolc/1.února, svátek začínajicího jara, zasvěcený bohyni Birgid, 3.-Beltane/1.května, svátek vyhánění dobytka na pastvu, zapalování rituálních ohnů k očistě, 4.-Lughnasadh/1.srpna, svátek sklizně a oslavy hojnosti Země. Všechny tyto svátky vedli druidové pod šírým nebem, zejména v dubových hájích určených na slavnostní setkávaní. Často u těchto míst byly prameny, nebo studánky, protékající potůčky, kterak keltové měli vodu v úctě. Chápali to, co dnes již víme i my. Voda je živý prvek a vníma vše, co se kolem ní děje, dokáže měnit svoji strukturu/vzhled dle negativa, nebo pozitiva.

Spojeni dvou mladých lidi u Keltů, za účelem založení rodiny, síce bylo částečně domlouvane Rodmi, nicméně žena měla právo zvolit si, zda toto spojení přijme, nebo odmítne. Rovněž bylo možné manželství opustit, pokud nebylo v soužiti nabyto souznění. 

Za text: Em Kulanu