Kronika Česká

Dřív než lidi psali do kamene, psali do lidské paměti. Kámen uchová stopu tisíce let. Slovo může uchovat mnohá tisíciletí, dokud je má kdo vyprávět.

Když společnost nemá písmo, nemůže si pamatovat desetitisíce podrobností. Musí vytvořit příběhy, které nesou mnoho významů najednou.

Jedna věta může obsahovat pravidlo života.

Jedna postava může představovat celé období.

Jedna svatba může znamenat spojení dvou kultur.

Jeden rod může představovat stovky generací.

Právě tak fungují mýty. Vypráví nejdůležitější události které se stali skrze tisíciletí v jednom příběhu. Tak starejší vyprávi kroniku českou. Prastaré místo podél řeky.

Tak Praha se jeví jako místo přechodu

• práh domu,
• práh dospělosti,
• práh nové doby,
• práh lidských dějin.

Praha není jen město. Je místem, kde se podle tradice stále znovu překračuje práh. Zanikne a znova povstane. Obnova, pravě tak jako doba. Jeden cyklus končí a druhý začína.

Manželství Libuše a Przemysel je na pozadí zapsána doba: spojení dvou kultur, dvou pozitiv: Libuše jako láska, optimismus, keltská žena, vladyka, možná druid, Przemysel  jako síla, mysl, ten co osíva zemi, slovan/venet, ten co přichází a nese spojení.  Tak Čech, Krok, Kazi aTéta, jsou síce významné lidské postavy, které lidem přinesly všeobecně používané dobro, nicméně v pozadí nesou dávne, pradávne doby.

Toto je síla mýtu. Hrdina a jeho doba, která se časem stáva vzorem, tradici, zákonem. Prastará skutečnost, kterou si adoptujeme do svých dnů, dál s námi nese paměť prastaré doby lidstva. Pečetný vosk, do kterého vkládáme kus svého symbolu.  Tak proutěná mošna na zádech, naplněná slámou, či obilím a prosté boty toho, co obděláva zemi, mluví o člověku značné síly, uvyklému tvrdé práce, člověku pevného rozumu a obsáhlých znalostí přírody a jejích zákonů, člověku co si vlastní mysli a rukama, jen co překročí práh dospělosti, vytváří práh domu, aby založil práh nové doby, jako pokračovatel rodu, a přenese se tak přes pomyslný práh do toku lidských dějin. Ten, co nesouce pradávné znalosti svého rodu, vzcházejíci z tvrdé práce na poli a péče o přírodu i svůj rod, spojí dvě kultury a jeho sémě bude žít dál a nést v tomto odkazu dějiny lidstva tak jak je vyprávěli po celá tisíciletí jeho předci svým potomkům. A každá nová generace bude svým potomkům vyprávět skrze mýty, prastarou kroniku lidského rodu. A pradávny počátek je tak, jakoby se stal jen před nejakou chvíli, protože my jsme součastí jejích dnů. Neseme jejich touhy, znalosti, právo i povinnost. Neseme hrdost jejich dnů a vlastní naději být řekou, plynouci nekonečnem času. Toto a mnohem více, je síla zapsaná do mýtu. Úcta a čest prokazována předkům a hrdost být součásti jejich života, jenž přes nás plyne dál do věčnosti.

Za text: Em Kulanu