Len setý

Len setý - zmínky o něm najdeme již před 30ti tisíci lety v jeskyni v Gruzii. Ve starobylém Egyptě v čase Nakkady je zakreslován na keramiku. Provázi lidi životem a též je vkladán s nimi do hrobky.

Pěstováni lnu není náročný proces. Vyžaduje slunné stanoviště a lehce kyselou, propustnou půdu.

Vyséva se koncem března a v dubnu. Semínka lnu klíčí již při teplotě 2stupňů Celsia.

Semínka jen rozhodíme na povrch upravené půdy a jemně zatlačíme.

Během růstu len nepotřebuje zvláště zalévat, ale vyžaduje přirozenou vlhkost, aby rostlina nestrádala suchem a lodyhy byly přirozeně silné.

Osíva se na to samé místo nejméně až po čtyřech letech, (ideálně sedmi letech) aby půda znova nabrala původní složení.

Sklizeň lnu začína přibližně po pěti měsících, kdy rostlina začína žloutnout. Vytrháva se ze země i s kořeny a po sklizení semínek se ponecháva celá rostlina ležet na poli, za průběžného obracení, kvůli přirozenému procesu zvanému roseni.  Rosení je biologický rozklad: působením vzdušní vlhkosti, ranní rosy, deště a mikroorganismů, rostlina se zbavuje klihu a pektínů, které drží stonek pohromadě. Až když se tato pojivová tkáň naruší, uvolní se dlouhá měkká lněná vlákna od dřevnatého pazdeří. Pokud by se len nenechal vyrosit, dřevěna dužina by se nedala od vlákna oddělit. Celý proces trvá několik týdnu. Až poté se len z pole odváži na další zpracování. 

Láme se, češe, přede a posléze se tká plátno.

Proces od semínka k ubrusu nebo oděvu se zdá být zdlouhavý, nicméně je to jedna z přirozených lidských činnosti, lidských dnů spjatých s přírodou, s planetou. Jen na základě znalosti celého procesu, klimatických podmínek a zručnosti, potažmo praxe, lze dosáhnout pozitivních výsledků.

 

Za text: Em Kulanu